Jako každý večer jsem šel uložit svého syna do postele. Při vyprávění pohádky mi připadal nějak nezvykle nervórzní. Pořád se ohlížel a myslím, že mě chvílema ani neposlouchal a myšlenkama byl úplně jinde… Když jsem skončil s vyprávěním, podíval se na mě a tichým hláskem mě poprosil, abych se podíval pod postel, jestli tam není nějaké strašidlo. Abych ho uklidnil zavřel jsem knížku, položil jí na noční stoleček, kleknul si na zem a nadzvednul prostěradlo vysící z postele. dívám se pod postel a vidím ho tam, jak se na mě dívá s hrůzou v očích a třesoucím se hlasem mi říká: „Tati, někdo je v mojí posteli!“